Z hry měl náhle každý radost. Ti, co měli balón u sebe, automaticky nasadili jakýsi vážný až dementní výraz s polootevřenou pusou. Když jsem se dostal k balónu já, musel jsem vypadat podobně. Vystihnul jsem moment překvapení. Protihráči prostě neměli šanci. Od půlky hřiště běžím sám s míčem na bránu. Opřený brankář, kterého byste z dálky klidně zaměnili za třetí brankovou tyčku, náhle zpozorněl. Pamatuju si na jeho vytřeštěné oči, nechápavý výraz, snad strach z mé radosti a odhodlání vstřelit gól a zarazit jej do brány i s oním brankářem.
Přátelé, povedlo se mi to. Dodnes je to patrně můj jediný gól v zápase. A to že to byl gól vlastní? To už snad historie neřeší. ))
15. 5. 2015
PANÍ LEŠÁNKOVÁ/CO CHCEŠ VZÍT V BUFETU
Dělám teď na jedné věci, takže se mi oživují vzpomínky a vše se vrací. Paní Lešánková na našem gymplu vedla bufet/kantýnu. Navíc je to nejlepší ženská, jakou můžete poznat. Veselá, pohodová a věčně s úsměvem. Mně a spolužákovi Milošovi dávala občas jídlo i na dluh - i když jsme opakovaně odkládali placení dluhu s tím, aby nám zbyly peníze na pivo, Startky a nové učebnice. ))
Během těch čtyř let na gymplu jsem se vlastní pílí vypracoval na nosiče velkého množství jídla z bufetu do třídy a to během samotného vyučování – prostě takový legální pašeráctví. Když jsem se v hodině přihlásil s dotazem, zda mohu na záchod (btw. strašnej zvyk) – spolužákům v mém okolí bylo jasný, že jdu především do bufetu. Takže začali vytahovat drobný a tichou poštou mi posílali jejich objednávky. Tyto objednávky mi pak paní Lešánková zkušeně schovávala do kapuce od mikiny. Za pásek jsem si schovával někdy i 1,5 l minerálky – ty občas propadly. Bylo to fakt komický, protože když jsem se pak vrátil z „WC“ do třídy, tak se někteří smáli příliš hlasitě a tím prozradili, jak jsem nabalenej. Z kapuce mi občas trčela bageta „Shanghai“ (kuřecí maso, salát, okurka, tatarka) nebo housky (junior, cibule, kečup, máslo) a za uchem se smály kokosový Flinty.
„Chceš něco v bufetu?“ – skvělý časy na gymplu.
17. 5. 2015
Sedíte v kině. Čekáte, než začne promítání a mezitím běží ukázky filmů, na které si můžete brzy zajít. Pokaždé mě ty ukázky tak nadchnou, že se rázem přestanu těšit právě na ten film, kvůli kterýmu jsem tam šel. ))
21. 5. 2015
Chceš být na tom hůř, než si býval,
Udělej si tetování tribal.
27. 5. 2015
Letos jsem to "beach body" zase nějak nestihl. )) Přemýšlím, jestli by nemohl existovat specifickej druh "náměsíčnosti". Princip je jednoduchej. V noci se sám od sebe probudit, nevědomky si hoďku zacvičit a zase si jít lehnout.
3. 6. 2015
Vláda dnes schválila návrh zákazu kouření v restauracích atd. Jako ultra kuřákovi mi to nijak nevadí a v podstatě to vítám. Mám ověřeno, že když si jdu zapálit ven, tak prostě kouřím míň. Na druhou stranu večerní kavárna ve společnosti krásné dívky a k tomu cigáro z očí do očí má prostě svý kouzlo.
8. 6. 2015
Uvědomil jsem si to až dnes. Soused od naproti se jmenuje Němec. Já Polák. Musím si dávat majzla, ať to nedopadne jak v devětatřicátým.
15. 6. 2015
Čím jsem starší, tím dostávám, co do velikosti, menší dárky. Realita posledních let dozrála až k obálce. Dávám tomu pár roků a dárek dostanu už jenom převodem na účet se zprávou pro příjemce "Vše nejlepší!"
16. 6. 2015
Začal jsem letní úklid a mytí oken s vizí, že to bude rychlovka. To byl ale pitomej nápad! ))
21. 6. 2015
Kdybychom měli každej svýho psychoanalytika, patrně by odpadl důvod tolik vysedávat po kavárnách.
25. 6. 2015
Kdyby všechny potraviny byly Bio, tak už by se nemusely označovat jako Bio, ne?
27. 6. 2015
Sobotní resumé důležitých životních kroků. Kamarádka měla svatbu. Kamarádovi se narodilo dítě. Já si koupil tričko.
30. 6. 2015
KONZULTACE S MPO
Dnes jsem absolvoval krátkou konzultaci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Defacto jsem chtěl vědět odpověď na spornou otázku a to, zda se řídit dle bodu a) nebo b). Dozvěděl jsem, že a) a b) to být nemusí, ale může to být i bod c). Ale jestli to bude a), b), nebo c) ještě v tuto chvíli není jisté. Mám si prý zavolat zítra, protože "zítra tam bude paní, která by to měla vědět." Na tom není nic špatnýho, na kvalitní odpověď si člověk prostě někdy počká (a počkat si jeden den na odpověď úřadu je celkem ok).
Jen jsem se tak nějak lekl té představy, kdyby tady o všem a o všech rozhodovala paní, která "přijde zítra a měla by to vědět"!
5. 8. 2015
Zajímavý, jak se matkám mění způsob "řízení" kočárku v závislosti na věku jejich dítěte. Ze začátku to jsou takový neústupný a neohleduplný kamioňačky na dálnici, řízlé Kobrou 11, s elegancí pohybu Hummeru v botanické zahradě. Jak už děti začnou batolit a chodit, přechází kočárek do režimu pohodové jízdy kabrioletem.
1. 9. 2015
V ulicích je opět rušno. Baťůžkáři jsou zpět!
4. 9. 2015
Sehnat v "Brně - střed" tymiánovou limonádu nebo kuřecí plněné banánem není vůbec žádnej problém. Ale sehnat hřebík, to už je jiná. ))
12. 9. 2015
Když se včera v domovním sluchátku ozvalo "Dobrý den, hodinový manžel!", tak jsem se Vám zastyděl. Volat si v sedm večer jinýho chlapa, aby mi pomohl se složením nový sedačky, je celkem "ponižující", ale jelikož nejsem majitelem vrtačky "na dřevo", byla to jediná možnost, krom obvolávání mých brněnských fellas. )))
Borcovi o 6 let mladšímu byl montážní plánek sedačky hned jasnej a pustil se do díla. Když otevřel svůj kouzelný kufřík, zjistil, že nemá kladívko. A to byla voda na můj mlýn. S hrdostí jsem mu donesl to svoje. Koukl na něj a usmál se. Patrně mu přišlo legrační - asi jako třeba přijet na důležitý jednání trabantem, nebo vytáhnout véčkovej mobil na stůl. "Kdysi jsem míval kladívko i za tři tisíce, ale nebylo to vono!" řekl. Souhlasně jsem přikývl.
Když sedačku složil, nabídl jsem mu kafe a cigárko s velbloudem. On si sedl na židli a začal vyprávět o životě. Říkal jsem si, jestli si chce fakt povídat, nebo je to také součást práce hodinového manžela - prostě s těma lidma kecat a vyslechnout je. Co mi tak vyprávěl. tak ty ženský si chtějí spíše víc povídat, než nutně přivrtat poličku, nebo opravit dřez. A chtějí toho i mnohem víc ))
Závěr mám z toho takový - nutně se potřebuju naučit pracovat s nářadím, připojit světla do elektro sítě, apod. Jsou na to nějaký kurzy?
16. 9. 2015
TO UŽ BY BYLA LEPŠÍ TROJKA Z MRAVŮ
Znám pouze tři lidi - možná i na celém světě, co dostali na vysvědčení trojku z výtvarné výchovy (gympl, 2, ročník, 2. pololetí). Jedním z nich jsem byl já a mí další dva spolužáci. Nejhorší známka v dějinách výtvarné výchovy byla patrně dvojka a to už jste museli kreslit fakt hnusně. Navíc náš učitel, říkejme mu třeba Olin, byl skvělej chlapík, kterej nevedl hodiny štábním stylem, ale člověk od něj pochytil spoustu věcí do života. Občas jsme s ním na baru v divadelní kavárně dali pár rumů s pivem a Startkama. Na gymplu učil taky moji mámu a mámu její mámy (to už přeháním). Na celkové známce se podílely vypracované výkresy a odevzdaná práce na téma Dějiny umění, která se odevzdávala jak jinak na poslední chvíli.
V den předávání vysvědčení vstoupila třídní učitelka do třídy, vyhledala si mě pohledem a zamračila se na mě. Vedli jsme takový malý čtyřletý boj, ale o jeho vzniku až někdy jindy. Před samotným rozdáváním hodnocení naší půlroční dřiny vážně pronesla: "Jarku, Romane, Miloši. Vstaňte!" Dodnes nevím proč měla tento zvyk oznamovat lidem ve stoje špatný informace. Hlavou mi ihned problesklo, že jsem patrně musel propadnout z matematiky, nebo chemie, což bylo očekávatelné, nebo se na poslední chvíli rozhodlo, že za kouření v šatně dostaneme dvojku z chování, ale to by přece Jarek (Spazier) nestál s námi?
"Co jste to proboha "Olinovi" udělali, dal vám trojku na vysvědčení z výtvarné výchovy?" pronesla. Projela mnou obrovská úleva, že jsem nepropadl a ty dvě čtverky a šest trojek si doma nějak obhájím (což šlo dost špatně, když rodiče byli stále zvyklí na jedničky ze základky).
Ihned po předání papíru A4 s naším hodnocením jsme, my tři trojkaři ,šli do kabinetu za Olinem. V kabinetu:
"Oldo, proč trojka?"
"To jste mě pěkně nasrali, pánové!!"
"Proč?"
"Neodevzdali jste mi pololetní práci na téma Dějiny umění!"
"Odevzdali!"
"Neodevzdali!"
Podíval jsem se na jeho stůl, kde by teorie Bronštajnova psacího stolu určitě neuspěla!" Tisíce výkresů, papírů, barev a knih na jedný kupě.
"Můžu se podívat?" zeptal jsem se. Po třech minutách přehrabování a poučování, abych neudělal na stole nepořádek, jsem objevil všechny tři naše práce.
"Tak to vysvědčení ještě půjdeme změnit, ne?" navrhujeme Olinovi.
"To už nejde, pánové. Příští rok si to opravíte!"
"Příští rok ale už nemáme výtvarnou výchovu!"
"Hmm." řekl Olin smutně.
4. 10. 2015
Sirup proti kašli dnes užívám jako medicínu a zároveň i jako dezert. Byla to opravdu velká naivita, myslet si, že mi včerejší Studentská pečeť vydrží na celej víkend, týden či snad půl roku. Přitom ve skutečnosti bylo za 20 minut hotovo. Jedno je ale nutný vědět - fakt jsem měl v úmyslu vzít si jen první "řádek".
15. 10. 2015
Od jistý doby mám strach z holek, který se často nudí.
18. 10. 2015
Babi s dědou jsou v požehnaným věku a v souvislosti s tím vznikaj občas zajímavý historky. Vždycky když k nim přijdu, tak mi babi šeptem žaluje na dědu - co dělal, kde zakopl, že něco 3 hodiny kutil v chladné garáži a pak onemocněl, neslyšel telefon apod. Už jsem ji ale prokoukl. Myslím, že je to takový její battle, kdo z nich dvou je víc psychicky i fyzicky fit. No a po tomhle žalování nám všem uvařila výborný čaj Earl Grey s citrónem a solí.
19. 10. 2015
Jak za mnou někdo přijde s nabídkou, že mi chce dobrovolně a nezištně pomoc, tak zvedám nohy na ramena a utíkám rychle pryč.
22. 10. 2015
Babi s dědou neznají spoustu moderních věcí jako facebook, Instagram, Foie gras, skinny jeans, YouTube, možnost kariérního růstu, selfie, Apple, super last minute, bezkontaktní platební karty, singles, afterparty, sushi a kdo ví co ještě. Ale dnes, stejně jako předtím, mě zase trumfli. Šedesát let výročí svatby já asi nezažiju.
26. 10. 2015
Raději než jazzovou trubku, svlíknout Tě jak jednohubku.
31. 10. 2015
Souběh nedávných událostí. Potkám známého a klasicky se ho na úvod optám, jak se daří. Pochvaloval si dlouhý vztah s přítelkyní. Do týdne byl nezadanej.
Nezávisle na tom si mi úplně jiný kamarád pochvaloval, jak je single život skvělej. Do týdne byl zadanej.
Člověk aby si začal dávat pozor na to, co říká. ))
9. 11. 2015
HRA ))
Vymyslel jsem si takovou vlastní hru. Může to hrát i jeden člověk, věkově asi od 15, ať to má trochu šťávu. ))) Na mobilu a počítači se v průběhu dne dívám na digitální ukazatel času a podle toho, kolik je zrovna hodin, si přiřadím příslušný rok v historii v souvislosti s dějinnou událostí. Dost často se v rámci dne trefuju do času/roku 18.48, což byl revoluční rok v Evropě.
Výhoda je, že se toho člověk dost dozví, páč ne vždy je jasný co se událo v 09.48, resp. 948, takže google a navíc je to možný hrát i před a po našem letopočtu. Trošku je mi blbý, že se tahle hra nedá dohrát do konce, páč po čtvrt na devět večer už není kam pokračovat a další mínus je, že jednotlivá století si zahrajte max do 59. roku. ))
No nic, utíkám, bude 13.15 a někdy v tom roce vznikla první česky psaná Dalimilova kronika. ))
10. 11. 2015
Život je strašně krutej! Nezávazně na okolnostech a opakovaně jsme si to s klukama potvrdili u piva. Jen pro představu. Potkáte krásnou a chytrou holku. Všechno klape. Poznáváte se čím dál víc. No a pak to přijde. Ta strašná rána, když se dozvíte, že Ona nikdy neviděla Star Wars!
